Abú Dhabí – cesta do moderního velkoměsta

Abú Dhabí je hlavním městem Spojených arabských emirátů. Nachází se na jihovýchodním pobřeží Arabského poloostrova u Perského zálivu. I když jsem milovník přírody, vždycky jsem se do takového moderního bohatého města chtěla podívat. Když se tedy objevila možnost strávit tu při přestupu první a poslední den naší cesty do Ománu, byla jsem nadšená.

Město je známé svým bohatstvím z ropy, což vedlo k rychlému rozvoji a modernizaci v posledních desetiletích a nablýskaný vizuál města tomu odpovídá. Podchody, které jsou u nás posprejované a smrdí močí jsou zde jako galerie fascinujících mozaik. Schody do nich poctivě čistí tlakovou hadicí, veřejná zábradlí tu otírají hadrem a skoro každý záchod má uvnitř připraveného uklízeče. Takovou péči o veřejný prostor jsem u nás nikdy neviděla. Město je navíc plné zeleně a rozkvetlých záhonů.

Protože jsme přiletěli v noci, tak jsme se už jen prošli po promenádě Corniche, nabízející výhledy na městskou oblohu i tyrkysové moře a vydali se do ubytování. Jistě by se tu dala najít spousta luxusních hotelů, ale my jako správní backpackeři sháněli to nejlevnější ubytování v centru. Potřebovali jsme něco, kde není problém ubytovat se po půlnoci a našli jsme jedno. Když ale domácí zjistil, že nemáme doklad o tom, že jsme sezdaní manželé – protože ještě nejsme, tak nás ubytovat odmítl. Naštěstí jsme našli další možnost ubytování, kde byl tzv. self- check in. Spočívalo to v tom, že jsme přišli do paneláku, vyšli do příslušného patra, tam otevřeli pootevřené dveře do bytu a v tom bytu našli malý pokoj s číslem, které nám zaslali do zprávy při rezervaci. Klíček byl připravený v zámku. Byly asi dvě ráno, když jsme ulehli na tvrdou postel. Po čtvrté raní nás probudilo svolávání k modlitbě z nejbližší mešity. Další zážitek byla úklidová četa tří Indů, kteří nastoupili kolem sedmé a začali hlasitě čistit okolní pokoje i koupelnu. Check out proběhl tak, že jsme z bytu prostě odešli. 😂

Den jsme začali v Louvre Abú Dhabí, galerii a muzeu umění (skutečně se jedná o pobočku francouzského muzea Louvre) v ostrovní čtvrti města. Je originální svou architekturou a hostí umělecká díla všech civilizací a kultur, od počátku lidstva až po současnost. Můžete se podívat na díla Leonarda da Vinci, C. Moneta, P. Picassa, ale i opočenského F. Kupky. Najdete tu také zajímavý interaktivní pavilon pro děti.

Aby těch muzeí nebylo málo, vydali jsme se ještě do Al Hisn Fort Muzeum, které bylo zřízeno k tomu, aby představilo návštěvníkům historii a kulturu tohoto místa. Pevnost z 18. století je totiž nejstarší kamennou budovou ve městě. Z jejich pár metrů vysokých hradeb můžete pozorovat okolní stometrové mrakodrapy. Velmi kontrastní část města.

Prezidentský palác Qasr Al Watan v arabštině znamená "Palác národa". Tato impozantní stavba sloužila dříve pouze k politickým oficialitám, ale v roce 2019 byla otevřena veřejnosti a nyní slouží jako centrum, které nabízí návštěvníkům možnost prozkoumat bohatství arabského umění, historie a architektury.

Přestože v sousedním Dubaji najdete nejvyšší budovu světa (828 m), ani v Abu Dhabí není nouze o mrakodrapy (300 – 400 metrové). Pro srovnání u nás dosahují ty nejvyšší budovy cca 100 metrů. Je to vskutku podívaná, chtěli jsme se u jednoho z nich nechat vyvést nahoru, ale na výtah bychom museli čekat přes půl hodiny a to už by ohrozilo náš odlet do Ománu, což jsme nechtěli riskovat.

Cestou na letiště se všichni lidé nepříjemně cpali do linkového letištního autobusu. Na další zastávce jsme pochopili proč. Autobus na letiště jezdí jednou za hodinu a bere jen tolik lidí, kolik má sedaček. To jednu paní rozčílilo na tolik, že byla hysterická a s řidičem se začala hádat. Když už na sebe řvali několik minut, báli jsme se, jestli nás paní vůbec nechá odjet. Řidič si zavolal na pomoc dispečera, zavřel autobus, nastartoval a rozjel se. Po 3 metrech ale zastavil, vzal si koberec, čepici a šel se vedle na chodník pomodlit. Jen 2 metry od té paní. Více než čtvrthodinové zpoždění pána řidiče taky příliš neznepokojovalo. Na dálnici jsme pak potkali auto, které hodilo blikačky. Myslela jsem, že se něco děje, ale pán jen vytáhl kobereček za svodidla a šel se pomodlit. Síla jejich víry je fascinující.

Letadlo do Ománu jsme stihli a pokud Tě zajímá, co všechno se dá zažít tam, přečti si článek Omán – arabská oáza pohody. Při zpáteční cestě domů z Ománu jsme měli opět přestup v Abú Dhabí.

Tentokrát jsme v Abú Dhabí měli už jen pár hodin, tak akorát na to dát si večeři a prohlédnout si tu nejikoničtější památku a to mešitu šejka Zayeda, jednu z největších mešit na světě. Vchod do mešity je skrz obrovské nákupní centrum. Zajímavé je, že na tohle místo si musíte koupit vstupenku – za 0 Kč. Toto mohutné architektonické dílo záměrně kombinuje různé islámské architektonické školy. Má 82 kopulí, 4 minarety (každý vysoký přibližně 106 metrů), více než 1 000 sloupů, 24karátové pozlacené lustry a největší ručně vázaný koberec na světě (5 700 m2). Hlavnímu modlitebnímu sálu dominuje jeden z největších lustrů na světě (12 tun). Tahle monumentální mešita byla krásnou tečkou za celou naší arabskou dovolenou.

Alena Hübnerová

...

🎻 Profesionální houslistka @violinanela
📷 Fotografka @foto.alenka
🎶 Zakladatelka www.kvartetohk.cz
🌎 Cestovatelka 🎼 Učitelka
💕 Sladkožroutka

Články z blogu

Proč je při svatebním obřadu lepší živá hudba? - článek z blogu Aleny Hübnerové

Proč je při svatebním obřadu lepší živá hudba? ♪♫

Někdy to všechno začíná ještě před samotným obřadem...

Hra na housle soukromě nebo v ZUŠ? - článek z blogu Aleny Hübnerové

Prodloužený víkend v Jordánsku

Co všechno se dá stihnout v Jordánsku za 4 dny?

Hra na housle soukromě nebo v ZUŠ? - článek z blogu Aleny Hübnerové

Hra na housle soukromě nebo v ZUŠ? ♬

Během své učitelské kariéry jsem se setkala s mnoha...

Jak vybrat hudbu ke svatebnímu obřadu - článek z blogu Aleny Hübnerové

Jak vybrat hudbu ke svatebnímu obřadu? ♥

Každá svatba je jedinečná a tak berte rady níže pouze...

Kategorie článků z blogu

Instagram @violinanela